překonal jsi skutečně sám  sebe: Nebyli jsme si tak jisti, že od tebe dostaneme odpověď a žes ji poslal dokonce poštou, to si od Tebe opravdu cením /Monika také/. Zároveň bych Tě ale nejraději přepadl novými deseti otázkami ke stvoření, např.: Není tam plno rozporů? Nebo: Co to znamená, že člověk je Boží obraz?

        Ale důležitější je pro mě něco jiného: Včera jsem měl první diskusi se svědky Jehovovými a ta mě straší ještě teď. Byl jsem sám doma a poslouchal muziku, když zazvonilo. Za dveřmi stáli dva muži asi tak ve Tvém usedlém věku a jeden se rovnou zeptal, zdali mám bibli. Musel jsem se asi tvářit, jako by mi uletěly včely, protože mi s úsměvem vysvětlil, že nejsou žádní obchodní agenti, ale členové náboženského společenství, které bere bibli velice vážně. Dřív se snad jmenovali „Vážní badatelé bible“ nebo tak nějak. A než jsem mohl chytit dech, udělali mi přednášku o špatnosti našeho světa a pověře v dnešním křesťanství, o tom, jak Jehova už od Adama a Evy chce lidi dovést do svého království . . . To mě popíchlo: Zeptal jsem se, jestli opravdu věří, že Bůh jako chirurg vyřízl Adamovi žebro. Ty oni to asi opravdu berou vážně! Nebo jak to Ty tak pěkně říkáš: Věří snad, že bible prostě spadla z nebe. A bylo také zajímavé, že když to bylo trochu choulostivější, diskutoval se mnou ten druhý /jako záloha/ a tvrdil, že dnes uznávaný vznik a vývoj člověka z říše zvířat je pouhá teorie, pro kterou se sotva najde nějaký argument. Nedám už dohromady všechny podrobnosti našeho rozhovoru. Co mě přitom praštilo do očí, bylo to, že když u nějakého bodu nevěděli jak dál, přešli k jinému tématu. Nemůžeš je vlastně nikdy chytit. Nakonec jsem měl ještě potíže, abych se jich zbavil. Jsou to takoví fanatici, ale je vidět, že se vyznají v bibli a snad se i podle ní řídí, zatímco jám mám znalosti o bibli podobné ementálu, samá díra.

     Přitom mě napadly nové otázky: Když byli autoři „Písma svatého“ lidé s vlastními názory a zájmy, jak se proto dá ještě mluvit o Božím slově? To by se nemělo tak jednoduše oddělovat od lidského. A jestliže to byli praví „autoři“, jak si to má člověk představit: tak jako si dnes někdo nějakou knihu vycucává z prstu? Nebo jako v nějaké redakci? Ale to je asi příliš moderní představa. Mohl bych se ptát do aleluja, takových otazníkem je pro mě historie s biblí. Kdyby to neznělo tak nabubřele, mohl bych říci: Dostal jsem se mezi zlatokopy a teď je možné všechno: zlatá žíla, pár zrníček nebo také prázdný písek.

Uvidíme, co přijde!

Martin